O mně

(Z rozhovoru pro časopis Minerva)

Setkání s léčitelem Richardem Jamrosem.

Když se lidé vypraví za Richardem, většinou očekávají někoho staršího. Většina lidí si při setkání s třiadvacetiletým léčitelem Richardem pomyslí „ten je ale mladý!“, ale jeho schopnosti ho přesvědčí o opaku.

On sám je ale důkazem, že když má někdo dar léčit, na věku rozhodně nezáleží.

Máte při léčení se svým věkem opravdu potíže?

Je pravda, že mé mládí většinu lidí zarazí. Sám neznám žádného člověka v mém věku, který by měl takové schopnosti. Ale rád bych někoho poznal a vyměnil si s ním zkušenosti. Svůj věk ale jako handicap nepociťuji, o své cestě jsem měl ostatně jasno už od dětství. Co se pamatuji, vždycky jsem chtěl pomáhat lidem.

Kdy jste v sobe objevil léčitelské schopnosti?

Tyto schopnosti mám od narozeni, v dětství jsem tomu nevěnoval    pozornost. V 18 letech jsem léčil známé a přesně jsem nevěděl jak velké schopnosti mám, ale pomohl jsem jim. Před dvěma lety jsem se začal více věnovat mým schopnostem a rozvíjet je. Dnes už vím že mám veliké schopnosti pomáhat lidem, kteří moji pomoc potřebují.  

Jakým způsobem provádíte diagnostiku, slyšela jsem, že prý vidíte dovnitř člověka?

„Vidím“ není úplně přesné. Na člověka se napojuji a poté cítím každý jeho orgán. Prakticky ihned tak dokážu říct, kde je problém, které místo je nebo bylo poškozené , nemocné… Někdy o tom dotyčný ani sám nemusí vědět. Jedna má známá chtěla například jen ze zvědavosti, abych se na ni podíval a já viděl, že má problém na pohlavních orgánech. Dívala se na mě s podezřením a myslela si své. Za pár dnů byla na prohlídce u gynekologa, a ten objevil nález na čípku. Moc ji to překvapilo a obrátila se na mne s prosbou o pomoc. Vyléčení nebylo jen za jednu návštěvu, ale při celkovém vyléčení bylo potřeba více návštěv, ale nakonec jsme to zvládli a na operaci nemusela.  

Jakým způsobem vaše léčba probíhá?

Léčím energii, kterou mi dal bůh a velice si toho daru vážím. Při léčení používám i hudbu, která mě také dodává sílu. Člověka nejdřív uvolním a přitom zjišťuji, zda s tím člověkem můžu pracovat a napojit se na jeho energii. Zjišťuji, kde jsou bloky, pročisťuji auru, vyvažuji ji, vyrovnávám a propojuji čakry. U někoho stačí málo - upravit auru, propojit čakry a hned se cítí lépe. Právě čištění čaker je totiž velice důležité. Někteří lidé se u tohoto procesu dokonce rozpláčí a pak se cítí trapně, ale to rozhodně není namístě. S pláčem totiž z těla odchází všechno špatné i mnoho negativního. Většina pacientů je poté plná sil a energie, odcházejí s úsměvem a spokojení. Z toho mám vždy velkou radost.

Co je při vaší práci nejdůležitější?

Určitě umět se úplně uvolnit a vypnout. K člověku musím vždy přistupovat s čistou hlavou a pevnou vůlí. Zatím mám ale trochu problém s tím, že s lidmi příliš prožívám jejich trápení. Neumím se od toho oprostit, stále o jejich problémech přemýšlím. Nejtěžší pro mě je, dívat se na trápení nemocného dítěte.

U jakých zdravotních problému dosahujete největších úspěchu?

To lze těžko říci… Prakticky s každým problémem se dá vždy něco dělat. Zatím největší úspěch , který si považuji za důležitý, je u člověka, s rakovinou jater. Tam kde už moderní medicína si neví rady, tam jsem začal léčit já. Rakovina po třech chemoterapiích se stále rozrůstala a nebyl žádný kladný výsledek. Přišli za mnou a žádali o mou pomoc, já jsem říkal, že jim pomůžu, ale nebude to jen za jednu návštěvu, ale bude to trvat déle. Při druhé návštěvě se tělo začalo zklidňovat, už byl znát lepší zdravotní stav nemocného. Po šesté návštěvě , která byla po dvou měsicích mého léčení byl na kontrole, kde mu provedli vyšetření s velmi dobrým výsledkem, že rakovina se zastavila a začíná ustupovat.  

Prý jste se při práci potkal i s duchy…

 Vzpomínám  si na domek mých známých. Vždy, když jsem k nim přišel na návštěvu, měl jsem hrozně divný pocit – jako by tam s námi byl ještě někdo další. Dlouho jsem se jim bál  o tom říct. Jednou jsem si ale dodal odvahu a říkám jim o tom co cítím a oni říkali že je to pravda. Jak jsme o tom začali mluvit, najednou jsem začal mít návaly dechu a silně pociťovat vůně růží, zároveň jsem před sebou viděl mladou tmavovlasou ženu s růží ve vlasech a slyšel zvuk jakési podivné houpačky, kterou jsem nedokázal přesně definovat. Když jsem známým řekl, co vidím, šli a vytáhli ze skříně velkou fotografii. Byla na ní žena, kterou jsem viděl – i s tou růží ve vlasech. Vyprávěli že tam bydlela před nimi a v domku se oběsila. Provaz na  kterým se oběsila, to byla ta houpačka, co jsem slyšel.

 Požádali mě o pomoc a já jsem začal pracovat na tom, abych ji odvedl tam, kde má své místo. Napojil jsem se na světlo a požádal vyšší inteligenci o pomoc a ochranu. Bylo to velmi náročné, ale nakonec ta duše byla odvedena do Bílého světla. Mí známí jsou od té doby spokojeni - v domku se přestaly dít podivné věci a bydlí se jim tam mnohem lépe.